Fotbal je nepoučitelný
4. srpna 2024 (17:59)
(Karel Gaman) – V nedávno zveřejněném blogu nazvaném Proč mne fotbal nudí, jsem zmínil časté fotbalové nešvary. Podle všeho je fotbal totálně zkažený na všech úrovních, maléry se nevyhnuly ani fotbalovému turnaji na olympijských hrách ve Francii. Už při utkání Maroka s Argentinou naházeli maročtí fanoušci na hřiště petardy, dýmovnice a nakonec vpadli na hřiště a problémy pokračují i ve vyřazovací fázi.
Francouzky vypadly s Brazílií ve fotbalovém turnaji, když prohrály 0:1. Podle komentářů hrály lepší fotbal, ale nedokázaly dát gól. To by mohla být stručná tisková zpráva. Ale co se dělo na hřišti bylo až příliš typické pro fotbal, prodlužovalo se o více než 20 minut, brazilské hráčky při každém závanu větru padaly a hryzly trávník, všechny hráčky bez rozdílu se osopovaly na rozhodčí, strkaly do ní a tahaly ji za triko, až byla nucena vytasit několik žlutých karet.
A reakce diváků z deníku L’Equipe: „Bože můj, ony mě štvou! Určitě se nikdy nic nenaučí. Opakují stejné chyby od soutěže k soutěži: útočná neefektivita, darování gólů. Jak bolestivé je dívat se na ženský fotbal. Pomalý, slabý technicky, fyzicky. A teď se k tomu přidá špatný přístup holek: předstírají, faulují se, nerespektují rozhodčího. A pak si stěžují na nedostatek uznání?! Podívejte se na sebe do zrcadla, holky...“
Aby toho nebylo málo, také po zápase francouzských fotbalistů s Argentinou se na hřišti strhla pěkná mela.
Ne že by na tom, co dělají nebo nedělají fotbalisté, až tak záleželo, ale srovnání tisícovek diváků na fotbalu s několika maximálně stovkami diváků na ragby u nás, musí člověka udivit. Co je na fotbalu tak přitažlivého? Nakonec dojde k závěru, že jeho veliká jednoduchost a přehlednost, prostě mu rozumí každý.
A nudnou podívanou, tu si diváci na stadionech eliminují, vytvářejí si vlastní zábavné produkce. Ostatně to v soutěžním pořadu Na lovu přiznal jeden fotbalový fanoušek. Prohlásil, že chodí na Baník hlavně proto, že se může mezi „skalními“ podílet na tvorbě chorea a jiných produkcí, podle něho si šedesát procent zábavy na fotbale vytvářejí diváci na stadionu sami.
O Autorovi
Ahoj Karle,
Marné je žehrat na nejoblíbenější sport světa, který na jeho pozici nemůže rugby nikdy ohrozit ( už z podstaty věci kdy rugby jako hra britského establishmentu dlouhou dobu odmítala zapojení „nižších“ společenských vrstev. Ano tato chyba na začátku rugby hodně ublížila a už nikdy ji nepůjde zcela zvrátit ) . Ano máš v něčem pravdu, chování některých hráčů a funkcionářů, styl hry ( defenziva, málo branek i zajímavých akcí) je rok od roku méně atraktivní, ale nenechme se ošálit v rugby je to úplně to samé ( kopy, nastavování rucků atd.). Je to bohužel jevem všech kolektivních sportů. Fotbal je však ve své podstatě nádherná hra, která má pravidla natolik jasná a dlouhodobě skoro nezměněná, že se v něm po chvíli vyzná i úplný laik. Naopak u rugby jsou každou chvíli změny které jsou mnohdy ke škodě hry ( v poslední době omezení kontaktu natolik, že to začíná popírat princip hry samotné) a i někteří aktivní hráči si nejsou jistí co vlastně mohou a co ne, protože co se mohlo před rokem se letos už nemůže… s tímto přístupem je jasné že rugby běžné masy, v místech světa kde nepatří mezi oblíbené sporty, tolik neoslovuje