M ČR 7᾿s: 12. místo – žádné zlepšení proti loňsku

V náhledu momentka z utkání proti Slavii Praha. Foto Martin Flousek

Vyškov 18. - 19. června 2022 (Foto v článku Martin Flousek) – Dvanácté místo našeho týmu na víkendovém mistrovství republiky v sedmičkách klade otázku: zlepšili jsme postavení, zlepšili jsme hru? Odpověď je, bohužel, jednoznačná – přešlapujeme na místě. Letos dvanáctí ze 14 týmů, vloni osmí z 10 týmů, žádný pokrok. Proč stagnujeme, se pokusíme rozebrat v tomto článku.

Zaprvé: jestliže hrajeme patnáctkové ragby jako hlavní sportovní činnost na úrovni posledních týmů v republice – v republikovém rankingu jsme na 15. místě, za námi jsou už jen dvě společenství rezervních týmů Tatry a Pragy a společenství nových malých klubů Plzně, Kralup a Rakovníka – musíme si otevřeně přiznat, že výkonnostně stagnujeme, tudíž se nedají čekat zázraky ani v sedmičkovém ragby.

Zadruhé: řekl to o našem týmu při nedávném turnaji Kylof Cup bývalý trenér Jiří Kuchařík: „Naši nehrají sedmičky, to co hrají, není sedmičkové ragby, je to patnáctkové ragby hrané sedmi hráči.“ A je třeba mu dát za pravdu.

Zatřetí: nemáme hráče na výběr, to je jasné, z celého našeho ansámblu jich ve Vyškově hrou přesvědčilo jen několik. Někteří působili chaoticky a měli ze hry „guláš.“ Naprosto nepochopili svou úlohu ve hře a podle toho také chaoticky pobíhali po hřišti.

Začtvrté: principem obranné hry v ragby o 7 hráčích je držet své postavení, mít osobní zodpovědnost za to, že mým koridorem na hřišti nikdo neprojde. Pokud to nechápu, a svůj úsek opouštím a stahuji se tam, kde je míč, pak hraji na úrovni mladšího žáka. Třeba v utkání s Tatrou se naši pohybovali ve skupinkách od jednoho k druhému rucku. Tomu se ovšem dá rozumět, nezralý hráč má určitý psychický problém, držet pozici a nepodlehnout nutkání shlukovat se do zdánlivého bezpečí skupiny vyžaduje nejen zkušenost, ale také velkou sebejistotu. Sebejistotu, že zvládnu situaci jeden na jednoho a soupeře zastavím, složím. A tuto sebejistotu mnozí naši hráči nemají.

Zapáté: Nejsme aktivní, začíná to už naším výkopem, kdy se prakticky nesnažíme získat míč z výkopu, necháváme soupeře míč zpracovat – žádný pressing. Častá byla situace, kdy naši hráči na soupeře čekají, ba dokonce před jeho náběhem couvají. Špatně bráníme, takticky i osobně, odkrýváme prostor.

Zašesté jen v bodech:

- Pomalá reakce, soupeř sebere míč ze země většinou dříve, naši jen hledí …

- Nespěcháme s podporou a neklademe odpor při rucku, soupeř tak mnohokrát získal zdarma míč …

- Nedáme míč lépe postavenému spoluhráči v tu správnou chvíli nebo mu míč nedáme vůbec …

- Naše kopy na branku, stydno mluvit o kopech … rekordní kiks se povedl Ogurčákovi po Plintově pětce Mariánským Horám – míč proti brance kopl šejdrem k rohovému praporku …

- Pokládali jsme, ale většinou to bylo po sólových únicích a průnicích, žádná naše pětka nepadla po kompaktní akci týmu a kombinacích třeba od autu k autu, jak například hrály Říčany …

Zasedmé pochvala: pochvala za zvládnutý zápas proti Mariánským Horám a hlavně pochvala za zvládnutí špatně se vyvíjejícího zápasu ve finále proti Liberci, kde několik kontroverzních rozhodnutí rozhodčího naše hráče zjevně rozhodilo. Regulérní snahu Vítka Murára sebrat ležícímu soupeři míč vydával za neuvolnění a vzápětí po rozehraném trestném kopu a rucku potrestal naše napadající útočníky za ofsajd (na videu se každý může přesvědčit, že žádný nebyl) a hned nato posoudil běžnou skládku jako další neuvolnění, čímž téměř překonal tolerovatelnou míru chyb. On však dokázal i větší věci, například vytržení míče z rukou útočníka v souboji dvou stojících hráčů klasifikoval jako neuvolnění!

Je jen dobře, že náš sedmičkový tým bude hrát i na turnaji Prezidentské 7᾿s v Olomouci, třeba se v příští sezóně naše hra o stupeň dva zlepší a třeba jednou budeme opět hrát o titul jak v letech 2004 a 2006, kdy jsme byli v sedmičkách mistry republiky.