Všechno podstatné se odehrálo během osmi minut po výkopu, Havránek z Mariánských Hor proměnil trestný kop za náš ofsajd, Leon Sittek položil v 8. minutě pětku po obléhání ostravského brankoviště a zmařené šanci Filipa Filipiaka. To také byly jediné akce, které jsme rozvíjeli na hranici ostravského brankoviště, ty další většinou končily předhozem nebo jinou chybou dost daleko od gólové zóny.

 

Vytrvalý déšť, který zkrápí náš region už druhý den, měl nepochybně velký vliv na práci s míčem, míč ostatně neposlouchal skoro nikoho, ať už ho někdo nesl v jedné či obou rukou, přišel kontakt a míč padal z rukou. Ani přihrávky nebyly přesné, dost jich šlo na zem. Mokrý a kluzký míč prostě neposlouchal nikoho.

 

 

Všichni hráči byli kvůli velkému jezeru na jedné polovině hřiště promáčení a to v deseti stupních také nikomu nepřidalo. To byla jedna strana mince, ta druhá ovšem byla otázkou odolnosti a vůle, a tu měli Mariánskohorští rozhodně větší. Naši někdy vypadali, jako by je dění na hřišti až tak moc nepálilo. Tah našich rojníků, ale i útočníků, neměl okamžitou podporu, málokdy se zapojili dva tři hráči, byli jsme prostě pasivní. Krásně se to ukázalo mezi 16. a 20. minutou při našem překopu do ostravské dvaadvacítky a zpětném odkopu, kdy míč dopadl do chumlu našich hráčů a nikdo si ho nevšímal!

 

Byly situace, kterých jsme měli lépe využít, únik Pavla Kozubíka nebo Richarda Hladíka, krásný postup přes čtyři ostravské hráče Dana Walka, tlak našeho roje, který přinášel trestné kopy. Ovšem byly do jen osamocené akce, nebyl to soustavný a důrazný tlak. Ten měli Ostravští a také ho důkladně využili a kupodivu rovněž v prvních osmi minutách, ale druhého poločasu, pak už žádné body nepadly. Nejdřív proměnil Havránek trestný kop, pak přišla vítězná pětka Mariánských Hor.

 

Ovšem pětka zadáka Petra Kratochvíla byla dokladem naší laxnosti, v okamžiku, kdy Kratochvíl vbíhal do našeho brankoviště, se dvě třetiny našich hráčů loudavým krokem vracely od půlicí čáry. Kop za naši obranu vystavil Pavla Kozubíka náporu soupeře, Pavel v tu chvíli nemohl jít na zem, soupeř mu to nedovolil, neměl podporu a po ztrátě míče už byli vzadu jen dva hráči, které hosté lehce přečíslili.

 

 

Při síle našeho roje jsme málo využívali hry pick and go, která se za daného počasí přímo nabízela. Nehledě k tomu, že postup rojníků nutně stahuje obránce do směru útočné akce, aby zabránili průlomu, ale uvolňuje prostor po stranách, který za minima přihrávek mohli využívat útočníci, ti naopak nabíhali do plné obrany a neměli šanci projít. Také jsme nevyužili některých dlouhých kopů za obranu – až na jeden – protože naši napadající jdou jeden za druhým, místo aby chytili soupeře do kleští.

 

A jak bylo řečeno v úvodu, to že hrajeme soutěž, ve které o nic nejde, ještě neznamená, že musíme skončit poslední! Vždyť právě teď máme nejlepší příležitost zapojit do týmu mladé hráče, aby nabírali potřebné zkušenosti. Rozhodně by se neměli naučit nějakému laxnímu přístupu.

 

 

 

Foto Zdeňka Bernadta - zde