Letní ragbyový kemp na Ostravici letos pronásleduje nepřízeň počasí. Už benjamínci v prvním turnusu měli více deštivých než slunečných dnů, jejich starší kamarádi ve druhém turnusu měli zatím jediný slunečný den. Plánovaný program se daří plnit jen za cenu velkých improvizací.

    V sobotním odpoledni se v údolí pod Lysou Horou strhla průtrž mračen, nedalo se nic dělat, kluci i jejich trenéři měli vynucené volno. Někteří se zašli podívat na místní pouť, ostatní strávili odpoledne u videa, část trenérů odjela do Ostravy aby se v klubovně Sokola Mariánské Hory podívali na utkání Tri Nations mezi Austrálií a Novým Zélandem. Nebyl to první den, co trenéři museli měnit program, jeden deštivý den je donutil zrušit výcvik na hřišti a zařadit běh na patnáct minut. Půlden se běhalo po skupinách okolo rekreačního areálu Hlubina a jak nám prozradil trenér Karel Šenkýř, měli někteří kluci s vytrvalostním během dost velké potíže.
     V neděli se Ostravice probudila do slunečného rána, všichni nevěřícně pokukovali po obloze, jako by nevěřili, že to příroda myslí vážně. Trenéři měli i tak problém – rozmočené hřiště, na kterém se z valné části vytvořila doslova bažina, neposkytovalo zhruba devadesátce trénujících dostatek prostoru a tak přišla ke slovu improvizace – polovina kluků musela vzít zavděk travnatými prostorami uvnitř rekreačního areálu. Vedoucí trenér dne vyškovský Václav Luska musel na nedělní dopoledne připravit kruhový trénink se dvěma odlišnými programy: zatímco v areálu se procvičovalo skládání, akce s míčem a obrana osobní i poziční a kopy, na hřišti se cvičily přihrávky. Zhruba po hodině si pak obě skupiny vyměnily cvičiště. Odpoledne byla cvičení stejná pro obě skupiny, všichni cvičili dlouhé a krátké přihrávky a útočné akce dva na jednoho a tři na dva.
    Vedoucí turnusu Milan Kubatý si pochvaloval snahu chlapců: „Máme už sice nějaká drobná zranění a nějaká nachlazení, takže už několik hochů odpadlo a dnes večer si někteří rodiče pro své syny přijedou, ovšem jinak s kluky žádné problémy nejsou, snaží se téměř všichni.“ Milan nám také přiblížil, jak výcvikový tábor funguje: „Je tu jedenáct klubových trenérů, patron našeho mládežnického ragby dobře známý francouzský trenér Yves Perrot a já. Já mám funkci, která by se dala nazvat administrativní vedoucí, zodpovídám za bezproblémový průběh celého turnusu, jsem průběžně v kontaktu s Vaškem Hurníkem, šéfem střediska, se kterým řešíme běžné denní potřeby. Jinak samozřejmě řeším i speciální potřeby trenérů. Yves Perrot má funkci metodika, určuje téma výcviku pro celý turnus. Ostatní trenéři zodpovídají za výcvik ve svých skupinách. Pro každý den je určen vedoucí trenér dne, který na daný den sestaví konkrétní program, který pak ostatní trenéři realizují na hřišti. A musím říci, že se trenéři navzájem respektují a pracují výborně,“ pochválil i dobrou spolupráci trenérů Ladislava Havla z Tatrovky, Jiřího Šťastného z Dragonu Brno, Karla Šenkýře z Havířova, Pavla Paly z Olomouce, Tomáše Černého z Přelouče, Václava Lusky z Vyškova, Daniela Chytila ze Zlína, Petra Křišťana z Pragovky, Petra Neumana ze Slavie a regionálních trenérů mládeže Edy Krütznera z Pragovky a Jiřího Kuchaříka z Havířova.
     S Milanem jsme se pak bavili o denním rozvrhu: „Budíček je ve třičtvrtě na osm, následuje bazén, ranní hygiena a snídaně. Okolo půl desáté je sraz venku a klukům se vysvětlí, jaké je výcvikové téma dne. Pak je rozdělíme do skupin, dbáme na to, aby se kluci ve skupinách stále obměňovali, aby se všichni navzájem poznávali. Pak je zhruba dvouhodinový výcvikový blok, do toho se ovšem počítají všechny přesuny a přestávky, takže kluci trénují zhruba hodinku a půl, pak je samozřejmě hygiena a oběd,“ vylíčil nám Milan dopolední blok denního rozvrhu, „po obědě mají kluci zhruba do půl čtvrté klid, zatímco my si s Yvesem a trenéry upřesňujeme program na odpoledne. Od čtvrté pak následuje odpolední blok cvičení. Večeře je už v šest, pak je společné hodnocení dne, při kterém se rozdávají ‘odměny’,“ směje se Milan, „no, jsou to trestná kolečka okolo areálu, kluci nejsou svatí, nějaký ten prohřešek si někteří neodpustí,“ vysvětluje formu odměny pro ty, kteří třeba mají nepořádek na pokoji, nebo zapomenou respektovat pokyny trenérů a pokračuje: „o půl deváté je druhá večeře, to je vždy něco lehčího, a v deset je večerka. My trenéři pak máme vlastní hodnocení dne a hlavně přípravu na následující den,“ uzavírá Milan líčení výcvikového dne v kempu.
    Na konci nedělního výcvikového dne už je na chlapcích vidět únava. Nikdo nevypadá na to, že by myslel na nějaké rošťárny, natož, aby se do nějakých pustil. Ptáme se Patrika Vávry z Havířova, zda je něco, co se mu na kempu nezamlouvá: „Ne, všechno je v pohodě, zvládáme to, žádný problém,“ odpovídá Patrik. Už zítra všechny čeká další nabitý den, Milan Kubatý rozhoduje zrušit plavání v bazénu, řeší s Vaškem Hurníkem jak odvodnit a vylepšit zdevastované hřiště, volá ředitele ČSRU Jardu Mičkeho, aby projednal na pondělním jednání výkonného výboru pronájem autobusu a hřiště v Pržně pro třetí turnus, protože prognóza počasí není nejlepší a pro jednasedmdesát kadetů by improvizované podmínky, ve kterých musejí svůj výcvik absolvovat starší žáci, rozhodně nestačily.